DR BIG sraz Německo 2002
německý 8. DR BIG sraz - vesnička (městečko) Niederfischbach
10 - 12. 05. 2002
Z původních poetů sedmi lidí, kteří se domlouvali, že vyrazí na DR Big sraz do Německa, nás nakonec zbylo jen pět. Z Turecka vyrážíme Láďa a já (Aldy), z Letohradu Pája a Jirka a ještě Rosťa z Prahy. S Láďou jsme se rozhodli, že vyjedeme pěkně v pohodě o den dřív už ve čtvrtek hned po práci a počkáme na kluky před hranicemi (300 km). Sraz jsme měli v pátek ráno na pumpě kolem desáté hodiny. Pája a Jirka vyrazili ráno v šest hodin a přibrali cestou Rosťu. Dorazili opravdu včas - před desátou. Jeli bez přestávky, tak do sebe rychle něco hodili a po desáté jsme mohli vyrazit.
Jeli jsme směr Chemnic, kde jsme se trochu zamotali a pak hurá na dálnici. Přes Německo jsme jeli skoro celou dobu po dálnici. Udělali jsme jen pár přestávek na jídlo a nijak dlouho jsme se nezdrhovali. Jeli jsme do 130 km/hod. Nejbližší sjezd z dálnice byl asi 50km od místa srazu. Trochu jsme tam bloudili, ale bylo to uě jen kousek od našeho cíle, tak nás to nijak nerozhodilo.
Konečně jsme se dostali do vesnice Niederfischbach, kde se sraz konal. Neměli to moc dobře značené, takže jsme, ještě s jednou skupinkou Němců, opět bloudili. Nakonec se nám to přece jen podařilo najít. Sraz se konal na kopci nad vesnicí na fotbalovém hřišti. Někdo byl ve vesnici v hotelu, ale většina účastníků se shromažďovala přímo nahoře na kopci. Přivítal nás „Spoouki" a hlavní pořadatel srazu „ ...". Konečně jsme mohli hodit kopyta nahoru a dát si plechovkové pivo, každý podle své chuti. Měli jsme totiž své dostatečné zásoby. Člověk by si i docela rád pokecal s ostatními, ale domluva občas vázla.
V sobotu ráno jsme se seznámili s čecho-švýcarem Petrem, který nám po zbytek pobytu dělal překladatele. Zjistili jsme, že kromě nás pěti čechů se zúčastnili ještě tři Holanďané, dva švýcaři a jeden Francouz (teda kromě Němců), celkem tam mělo být asi 90 Bigů. Na sobotu byly naplánovány dvě vyjížďky. První se konala dopoledne v 10.00 hod. Jeli jsme většinou po úzkých silničkách v pahorkaté krajině. Štrůdl Bigů byl dlouhý skoro 1 km. Ujeli jsme tak 90 km a vrátili se k hotelu. Druhá vyjížďka ve 14.00 hod. měla být přibližně stejně dlouhá, ale té jsme se neúčastnili. Odpočívali jsme a šetřili síly na cestu domů.
Na večer jsme si šli pořádně prohlédnout všechny ty kousky. Málo kdy vidíte motorku bez úprav, aby se na ní majitel nějak nepodepsal. Uě jsem viděl ledasco a tak jako jinde, tak i tady toho bylo k vidění dost - různé laky, úpravy, přestavby i „prasečiny", teploměry oleje, dokonce jeden Big s nakopávanou (zkusili jsme si to nakopnout - SUPER zážitek), byl tam i chlupatej Big a jeden měl vepředu dva kotouče z Afriky. Večer jsme si dali ještě poslední pivo a do noci, dokud jsme nepadli, jsme s Němci kecali, ale hlavně s Petrem.
Ráno se nám vůbec nechtělo ze spacáků, ale bylo před námi Přes 800 km. V osm hodin jsme byli sbaleni a mohli jsme vyrazit směr Česko, kromě Páji, který pokračoval do Švýcarska za svojí přítelkyní.
My jsme se po pár ujetých kilometrech opět napojili na dálnici a pomalu jsme nabírali rychlost. Valili jsme to tak 140 km/hod. a někdy i víc. Bigy si to jen chrochtaly! Cestou Přes Německo (asi 200 km) nám soustavně přelo, ale pak se to uě zklidnilo až domu. V čechách hned za hranicemi jsme se stavili v první hospodě na gábl. Kolem osmé večer jsme dorazili do Prahy, kde jsme se trochu zdrželi u kamaráda. Pak jsme se rozloučili s Rosťou a mazali jsme honem směr domů (bylo to ještě 200 km). Úplně jsme zapomněli, že už nejsme na dálnici, ale cesta byla volná, my jsme byli unavení a už jsme se viděli doma v pelechu. Dorazili jsme o půlnoci. V hlavě to hučelo, prdel bolela a zítra bohužel do práce. Za víkend jsme najeli 1750 km, byl to úlet ale stálo to určitě za to!
Aldy
· Petrovi dík za pomoc při překladu.
· Touto cestou bych chtěl osobně Petrovi poděkovat za obětavou pomoc - Pája