Choseho Burčák
Po hromadném přesunu na letiště, kde jsme měli základní tábor pro tento víkend, nás přivítal hlouček příznivců Bigů, kteří už čekali na náš příjezd. Všichni jsme se pozdravili a poobjímali, a najednou přijela ýýýááámaháááá a na ní Béďa se svou ženou. Tenerka zobák sice neměla, ale to víte, Když to nemá zobák tak to není konkurent J ( né, mě se líbila, ale nemohl jsem to vykřikovat nahlas) bych ji schytalJ
Prohodili jsme pár slov a šli se ubytovat do *** hotelového komplexu (nevím proč jsem si bral spacák, to sem byl zas za v….) J
Těm, kterým vyschlo po dlouhé cestě v krku, zašli na pivko a řeknu vám, že tam byla taková fronta, jako když jsem za „totáče“ stál frontu na banányJ
V 17:00 jsme se přemístili na palubě luxusního transpika s příjemnou letuškou a pilotem v jedné osobě k úplně obyčejné odbočce a neobyčejnému domu, protože na jeho zápraží vonělo masíčko a ve sklepě se ukrývalo tolik vína, že jsem snad ani nedohlédl kde, až končí poslední sud J
Vína tam bylo jako „šafránu“ v sudech, lahvích, a v demižonech.
Pilo se jedlo co hrdlo ráčilo a vedli se vášnivé debaty nejen o motorkách, učitelském sboru či o hasičích, ale i o zážitcích Vaška kde všude byl a co zažil (a to se poslouchalo obzvlášť pěkněJ ) jako s pestření výborného burčáku co tekl proudem byl i sýr dodaný
Velitelem, který ho přivezl tolik, div ho nepřivezl na vozíku PAV. J
Díky této příležitosti jsme všichni s předstihem popřáli Gekovi ke kulatým narozeninám.
Pak se strhla debata, jaký podtext budou mít stránky Big.cz.
„Smrt spojkám, ať žije variátor“ J
Pro ty, kdo měl zájem, byla na večer připravena degustace vína a přednáška o jeho výrobě.
Všichni zaujali své pozice, a Wyky znaven z cesty si sedl na jeden z demižonů (no a kdybychom ho nevyšpuntovaly z toho demižonu tak na něm sedí ještě dnes. J )
Chutnala se spousta druhů vín od suchých po sladká (ty chutnali nejvíce Gekovi, paní Věře a mě J ) Po poděkování jsme se odebrali do našeho letounu, který nás odvezl zpět na letiště.
Tam zábava pokračovala v plném proudu a došlo i na Gekovi zelené alpské vrcholky.
Všichni jsme se výborně bavili a hodiny utíkaly jako o závod, přemohla nás únava a tak jsme se odebrali na kutě. Byly tací, kteří vydrželi do 3 hodin (jako např. kucí z MostuJ )
Nevím kdo to vymyslel, ale vstávalo se v 7 ráno, (ani fronta na záchodech nebyla, jak se každý obával.) proběhla diskuse u našich a o naších motorkách, a šlo se na snídani. Mezitím jsem se připravil na cestu, nějaká údržba a taky hurá na snídani.
Kolem 10:00 hod. se všichni se slzou v oku a krásnými vzpomínkami začali loučit a odjíždět domů.
Já jsem odjížděl s Vaškem, paní Věrou, Gekem a s Market.
Vašek nás provedl nádhernými místy a krásnými krajinami, sem si připadla jako v 7 nebi.
Najedli jsme se v hospůdce u komína (či pod komínem) ale komín nebyl vidět na míle daleko.:). Společně jsme ukrajovali desítky kylometrů z naší dlohé cesty a už jsme přijížděli k místu, kde se naše cesty rozcházeli. Ač mi bylo líto, že se už musíme rozloučit, nechtěl jsem zdržovat a jeli jsme každý svou cestou.
Za Hradcem Králové jsem si pomyslel, že už asi nedojedu, páč měl bolel zadek jak cip.
Příjezd na Benecko přibližně v 17:30. Šťasten a zdráv a utahanej jako šňůra od záchodu J
Velké poděkování všem zúčastněným, všem fotografům (Béďa a Vašek), hlavnímu organizátorovi Chosému a jeho rodině za krásný víkend.
A já děkuji naší cestovní skupině, že mě vzali s sebou
Jsem rád, že jste dojeli všichni v pořádku.
Díky a brzy na viděnou
Fíďa