Hlavně teď musíme bydlet ve stanu a jíst ryby co Marcel naloví ať mi zbyde na cestu zpět.

Kluci Dája na to chvíli neměla čas, chodí do práce a vydělává na DRku, ale už je tu vše. Máme fofr, jak jme u někoho tak chodíme spát pozdě, furt je co vyprávět a řešit.
Ráno pokračujem na Pjatigorsk, podél Kavkazu co nejblíže. Pak na Kaspické moře pod Astrachnem a vlevo proti proudu do Volgogradu. Pak podle času domů.

ještě pár fotek pro 7. Zprávu, videí moc nemám, došky baterky a na focení nebyla moc nálada, fakt to bylo těžké i pro mě a to to trochu umím. Navíc jsem jel na dvou motorkách a dost toho nachodil pěšky v bahně šlapal v botách s urvanýma podrážkama. Taky jsem se vracel pomáhat novinářům z Uazama. Stejně mi nikdo neuvěří co jsem zažil a projel, sám tomu nevěřím a jsem štastný že jsme se odtamtuď vrátili živí, a s pojízdnýma bigama.

ještě pár fotek pro 7. Zprávu, videí moc nemám, došky baterky a na focení nebyla moc nálada, fakt to bylo těžké i pro mě a to to trochu umím. Navíc jsem jel na dvou motorkách a dost toho nachodil pěšky v bahně šlapal v botách s urvanýma podrážkama. Taky jsem se vracel pomáhat novinářům z Uazama. Stejně mi nikdo neuvěří co jsem zažil a projel, sám tomu nevěřím a jsem štastný že jsme se odtamtuď vrátili živí, a s pojízdnýma bigama.

Teď bydlíme už třetí noc u Thomase, němce co tu žije se svou ruskou ženou tady, už ho nebavila televize a vymoženosti západu, starají se tu o opuštěné psy a kočky. Dali jsme u něho v garáži bigy komplet dokupy a zítra pokračujem dál. Ujal se nás večer na ulici aniž by věděl kdo jsme a co nám třeba. Je s Franfurktu a dělal pro Lufthanzu. Umí 5jazyků a učí se ženou španěksky a na důchod se chtějí odstěhovat do mexika.

8.zprava (asi). Jedna noc ve stanu, druha v luxusním hotelu, gratis. Potkali jsme prezidenta místního moto klubu, majitele hotelu v Cerkecku. Vystoupali lanovkou do 3 227 m.n.m, v Dombaj, můj výškový rekord, Kavkaz je nádherný,Elbrus byl v mracích, nebyl vidět. Marcel měl problémy s elektrikou, špatná kostra.Najeto celkem 4 400km

Pozdrav ze soutoku Jeny a Volhy.Najeto5500km.Koupání v Jeně.V Dagestánu nás zadrželi pohraničníci za narušení hraničního pásma,chtěli jsme ke Kaspickému moři.6h vysvětlování a kecání kde je líp, dali nám najíst napít, super zážitek.Spaní ve stepi 3noci,nádhera,1000km2 roviny a ničeho.Zitra Volgograg.

Jsme u Marcelovy tety Rity ve Volgogradě, najeto 5800km a bigy i zadek v pohodě, dnes na mým bigu první závada, začal se zadírat náhon tachometru. Voda a bahno z Kavkazu udělaly své. Podarílo se mi vykroutit ten plastový pastirek z té trubky, vyčistit a udělat pilníkem zemědělskou vůli a namazat vazelínou. Tak zase maká jako nový.

Jinak žádný vážný problém nemáme. Dorazili jsme dnes v 15h, tak se dáme do pořádku, najíme a pak budeme řešit co dál.

V pondělí ráno vyrážíme směr domů.

Jak stojím ve vodě je Kaspické moře.

Ten vyskládaný kufr na asfaltu, koupil jsem si zmrzlou petku s vodou že jak bude tát, tak budu mít studenou vodu ceký den, jenže ona v mražáku praska a v kufru jsem měl rybníček.
Cestou jsme v oblasti Kalmiki narazili na budhistický klášter, vesnice se jmenuje Konsomolskoje, asi pomsta komunistu. Je tam mnoho budhistů, jak jsme projížděli vesnicema.
Muslimů je tu taky dost a žijou i s pravodlavnýma v pohodě.

Včera večer výlet lodí po Volze, pohled na Mamajas Kurgaj je užasný, dnes výlet k ní. Jsem zvědavý.
Jinak Dagestánští celníci super, hlídají i moře před pytláky, mají na věži kamaru co vidí 10km věděli o nás od rána, pokoušeli jsme se dostat k moři, jenže Kaspik vysychá a ustupuje a cesty které k němu dříve vedly končí už 3-5km před ním. Pohraničníci sledovali co tam děláme, přitom jsme se ptali místní policie, kudy k moři a nikdo nám o hraničním zakázaném pásmu neřekl. Při třetím pokusu už nám jeli naproti, byli ale slušní a feroví, jako všichni policajti tady. Zase dobrá zkušenost a zážitek. Prý to není vážný přestupek, dostali jsme jen výstrahu a jsme 2 měsíce v záznamu pohraničníků, pak se to vymaže. Jsou tady všichni skvělí, pomáhají jeden druhému, trochu jiný svět. Zjistili jsme že vytahaný řetěz ničí rozetu, tak jme chtěli nový. V Astrachanu nás poslali do obchodu se skůtry, kluci šli dovnitř a do 5min u nás zastavil motorkář s Matizem a co potřebujem, řekl jsem že min řetěz 525 116 článků. Vzal telefon a volal do dvou místních obchodů, v jednom měli. Vzal mě do auta a za 30min strašné jízdy městem jsem měl zlatou kopii D.I.D v ruce. Dovezl mě spět a se slovy jestli ještě něco nepotřebujem mu děkujeme a mizí někde ve městě. Takhle je to furt tady. Uprostřed Kavkazu na malé benzínce jsem se zeptal pumpaře jestli nemá multimetr, byla tam i dílna, řekl že ne, tak spravujem dál bez něj a za půl hodiny přifrčí chlapek z 15km vzdáleného města a přivezl multimetr, že mu volal pumpař a že ho potřebujem, změřili jsme co bylo potřeba a on v klidu odjel, že je potřeba si pomáhat, málem se urazil když jsme se ptali, jestli nechce na benzín. Takhle je to tady furt. Lidi jsou všude hodní.
Jinak moje ruština je asi fak dobrá, kupoval jsem meloun a trhu a kecal s místní prodavačkou a ptala se z které části ruska jsem, že asi z daleka, že mám zvláštní akcent, nechtěla věřit že jsem Čech.

Včera procházka po městě. Mamajev Kurgan a dům Pavlova, který zůstal v neopravený po válce a slouží jako muzeum bitvy o Stalingrad. Okolo je historická válečná technika. Matka rus je užasná obrovská socha, přilehlý památník se jmény padlých a čestnou stráží, působí dost truchlivě a člověk si uvědomí tu hrůzu co se zde odehrála. Rusové jsem nosí červené karafiáty, pořád uctívají památku padlých. V chrámu na kopečku probíhala svadba za přítomnosti několika kozáků. Život jde dál.
Navečer mě prohnal meloun, tak jsem vynechal procházku po městě. Ještě jsem stihl s tetinou přítelkyní na pumpě LukOil koupit olej 10W40 4T za 520r za litr, v motomagazínu chtěli 700r. Jiný, třeba 20W50, nebo cokoliv je na objednávku. Dnes navštěva rodinné hrobky a výměna oleje.

Tak se balíme a odjíždíme s Volgogradu. Včerejší rozlučka s tetinýma kamarádka se trochu zvrhla a protáhla, tak to nebude tak brzo ráno jak jsme plánovali.